Práce na sobě je každodenní práce, která nikdy nekončí a nejhezčí na celém tomto procesu je to, že když najdete svůj kroutivý moment, tak najednou vidíte zřetelněji, jak se dějí jednotlivé symbiózy a že nic není náhoda, protože náhoda neexistuje. Sama jsem slovo náhoda nahradila slovem synchronicita a je to pro mě daleko výstižnější 😊.
Už dlouho jsem věděla, že moje „hubnutí“ není jen o jídle, vyčerpávajícím cvičení, drilu a přísností vůči vlastnímu tělu. Nemohla jsem ale najít ten správný koktejl, jak to celé zpracovat. Všechno se však děje v nějakých časových úsecích a fázích. Další fázi mého posunu pak odstartoval v podstatě „ZÁCHRANNÝ KRUH“ od EMOČNÍHO TUKU, kdy jsme s Martinkou pojmenovaly, co to v podstatě je. Pochopila jsem, jak je tělo chytré, jak nás chrání v tom, že nás raději obalí, abychom vše zvládly. Jenže jak z toho ven? Pídíte se dále, pátráte po informacích venku a postupně i v sobě (i když by to mělo být právě naopak - prvně v sobě a pak venku), mluvíte o tom. Nakonec se začnete více ptát sama sebe. Svůj "záchranný kruh" jsem viděla a nebylo mi z něj dobře, tak jsem jej raději ignorovala a myslela jsem si, že zmizí sám. Nechtěla jsem si jej vůbec přiznat, že je tam, že je velký, že je hodně vidět a že nechce odejít, že já nechci pustit věci, které mi už dávno neslouží. V jednom videu Martinka říkala, že můžete ten kruh prostě jen sundat. Že je to jednoduché. Snažila jsem se o to, představovala jsem si, jak si sundávám svůj záchranný kruh, je dole a leží vedle mě. Nedokázala jsem jej odkopnout, někde uklidit, tak tam jen ležel vedle mě. Situace, kdy ho nemáte, je pro vás nová a neznámá a tak začnete mít strach, neznáte ten pocit plochého břicha, který jste před tím nikdy neměla. Neznáte ten pocit pohody. To, že si to můžu dovolit, že je to v pořádku. A tak si jej v podstatě nandáte znovu, protože ten pocit je pro vás známý, představuje pro vás určité „bezpečí“, i když ve skutečnosti je to iluze. Co dělat? Důležité je, to nevzdat, i když nemáte sílu a myslíte si, že je to všechno ztracené, tak věřte tomu, že i přesto v sobě máte sílu, která potřebuje jít ven. Nevzdala jsem to, i když moje víra byla velmi slabá. Hledala jsem dále, protože: Chci zažít pocit plochého břicha. Chci mít pružné a silné tělo, které mi daleko více pomůže zvládnout všechny situace, které mi v životě přicházejí a přijdou. Chci se cítit krásná a líbit se sama sobě. Chci zažít ten pocit, že se sama na sebe můžu spolehnout, že se můžu spolehnout na své tělo.
obrázek: vytvořený pomocí AI
U své klientky, teď už kamarádky, Markétky z Maya.art, jsem viděla videa, kde cvičí pole dance a sdílí své pokroky s ostatními. Líbilo se mi to, cítila jsem z těch videí: ŽENSKOST, SÍLU, LADNOST, KRÁSU, ODVAHU, PRUŽNOST, ELEGANCI. Seděla jsem a koukala na videa se svým záchranným kruhem kolem pasu. Ptala jsem se sama sebe, jak tohle docílit, když mám kila navíc a jsem „tlustá". Se slzami v očích jsem sebrala veškerou svou odvahu a napsala jsem Markétce, jestli to má vůbec cenu, když mám kila navíc, jestli na to vůbec mám. Její reakce byla naprosto odzbrojující a tak neskutečně podporující, že jsem hned po té začala pátrat po hodinách pole dance. A jak ta synchronicita funguje? Asi za čtrnáct dnů se otevíral nový kurz pro začátečníky, kam jsem se přihlásila a už teď pokračuju dále svým třetím kurzem. Lekce pole dance mě baví, i když krize občas taky přijde, ale nakonec to převáží takové lekce, jako byla jedna z posledních, kdy jsem zvládla nový prvek s takovou rychlostí, že jsem sama sebe překvapila a měla jsem obrovskou radost. Je to dané i tím, že studio, kam chodím, má úžasné lektorky a ještě k tomu jsou tam v kurzu skvělé holky, na které se každý týden těším.
Věděla jsem však, že moje tělo není úplně připravené na vysoké sportovní výkony, i když v pole dance začínáte od chůze a nejsou to hned prvky hlavou dolů. Cítila jsem z něj, že musím pole dance ještě podpořit cvičením vedle, abych se nedostala do nějaké paralýzy nebo bloku vlastního těla. Jít tomu všemu více naproti. A tak jsem oslovila svou další klientku a teď už také kamarádku, Helenku z Tělo učí. Ne nadarmo se její značka jmenuje Tělo učí. Její přístup, znalosti a lidskost s pochopením jsou neuvěřitelné. Heli vám dokáže vysvětlit, jak tělo funguje, ukáže vám to na své vlastním těle, naslouchá vám, ptá se, jde do souvislostí a nakonec to všechno zapracuje do cvičení, kdy se po malých krůčcích dostáváte sama k sobě, ke své vlastní síle, k pochopení, jak vaše vlastní tělo funguje a že své tělo, ať už je jakékoliv, začnete mít ráda. Tělo je velmi chytré a dokáže nám samo říct, na čem máme v danou chvíli pracovat a nakonec se na něj můžeme vždycky spolehnout. Já sama jsem došla k uvědomění, že jsem celý život cvičila špatně, všechno tahala trapézovými svaly (což mi moje tělo ukázalo tak, že jsem si asi týden nemohla nandat ani kalhoty), až po to, že jsem ležela na podložce a 20 minut hledala své břišní svaly, které jsem vůbec necítila, protože byly ukryty právě pod tím zmíněným záchranným kruhem. Došla jsem k tomu, že nyní narovnávám své tělo, učím se správnému držení těla a našla jsem své břišní svaly, které už cítím a začínají být aktivní a tudíž se na nich nebude ukládat tuk (pro mě revoluční myšlenka od Heli: „na aktivní sval nesedá tuk“). A ani ten z nezpracovaných emocí. O záchranném kruhu jsme s Heli asi po více než 20 lekcích mluvily více. Postupně jsem došla až k tomu, že se už za svůj záchranný kruh plný emocí nestydím tolik, dokážu se jej i dotknout, neignoruju jej, mluvím s ním, pomalu se s ním loučím a upouštím z něj vzduch. K této představě mi také dopomohla akupunktura, která dokáže zázraky a na kterou chodím už taky delší dobu, ale právě ta dlouhodobost a trpělivost dokáže navést tělo tak, že vás i v těch těžších chvílích podrží. Na akupunktuře, což bylo ve stejný týden jako jsme s Heli mluvily o záchranném kruhu, jsme s Klárkou, napíchly „mimořádné dráhy“ těla, kdy jsem měla v záchranném kruhu (i podle akupunktury se tam drží nezpracované a potlačené emoce) napíchnuté dvě jehly. Ležela jsem tam, v břiše dvě jehly a najednou mi to celé došlo, jak si vytvořit vizualizaci plochého břicha, které není vrásčité a které nemá kůži navíc. Jehly v záchranném plovacím kruhu způsobí to, že začíná ucházet vzduch (tuk) a cvičení, správné držení těla, aktivní břišní svaly a madero masáže břicha zajišťují hladkost kůže. Ležíte na lehátku na akupunktuře a celé vám to dochází, několika měsíční práce má svůj výsledek a úspěch. Máte radost, vlhnout vám oči dojetím a říkáte si, jak jste šťastná, že můžete mít kolem sebe tak skvělé ženy, které svou práci dělají od srdce a s úžasnou lidskostí. A také své vlastní tělo, které bylo celou dobu trpělivé a nenechalo vás ve štychu, protože vaše hlava si musela „pořešit“ své.
V minulosti jsem měla kolem sebe ženy, které na mě spíše žárlily a více se mnou bojovaly, než abychom se navzájem podporovaly. Proto jsem moc ráda, že jsem na své cestě potkala ženy, které to mají opačně, jsem vděčná, že je můžu nazývat svými kamarádkami, že se vždycky moc rády vidíme, že se můžeme společně zasmát a obejmout se, říct si v klidu, že s něčím nesouhlasíme a že to máme jinak a zpětně se ještě nad tím pobavit. Takové lidi mít kolem sebe, je za odměnu a přeji to z celého srdce každému z nás. Je to krásné.
A můj záchranný kruh? 🛟 Ještě ho mám, ale už je daleko menší, upouští se a věřím, že dojdu ke svému plochému břichu a k ještě větší a pevnější vnitřní síle ve svém vlastním těle. Každý si musí najít svůj vlastní koktejl, který mu pomůže. Důležité na té cestě je to, abychom naslouchaly svému vlastnímu tělu. A pak se začne všechno dít v nádherné a podporující synchronicitě.
Děkuji moc, z celého srdce, všem báječným a úžasným ženám, které mi v mé cestě pomáhají.
Denisa
Comments